"Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý; pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý."
Seneca

Fext (lidští démoni)

23. února 2014 v 12:02 | Burgus |  Mystické bytosti v čr
V neklidných dobách třicetileté války, kdy v našem kraji krutě řádila soldateska švédského generála Bannera, kdy celý kraj krutě trpěl a pustil, usadil se na opuštěném gruntě v kostelním hlavně jakýsi voják. Ves byla téměř prázdná, většina lidí utekla a ti, kteří zůstali, byli strachy bez sebe z tajemného cizince, který měl v sobě něco strašného a který vůbec nevycházel z domu. Asi po roce si lidé mysleli, že voják už zmizel, ale jistí si nebyli. Nicméně lidská zvědavost je silnější než strach, tak na konci léta po dožínkách, když byli odvážní přemírou oslavování, dostatku zbrojení vidlemi, kosami a cepy, postrkuje jeden druhého před sebou dovnitř vlezli. A užaslí sousedé nalezli ve světnici jen vojákovu mrtvolu, připomínajícíc egypské mumie, která vydávala omamnou příjemnou vůni... (Popis Fexta ve čtvrtém ročníku vlastivědného sborníku Naše Polabí, Zdeněk Stehlík.)

Podle této pověsti se místní obyvatelé pokusili mrtvého vojáka pohřbít u hřbitovní zdi mezi sebevrahy*, ale ten každou noc vstal z hrobu a vrátil se do chrámové předsíně používané jako márnice. Nakonec jej tam nechali, jen v noci se kostelu vyhýbali, aby na ně fext nevyskočil.
Zhruba největší procento pověsí o fextech se pohybuje v době třicetileté války, což je celkem pochopitelné s ohledem na to, o jak krutou dobu se jednalo, a není divu, že právě tato doba zrodila touhu, když už ne nesmrtelnosti, tak alespoň po nezranitelnosti. Nejvíce pověstí o nezranitelných vojácích nebo odvážných rytířích bránících své vesnice pak zcela logicky pochází z oblastí, které byly nejvíce postiženy loupícími a drancujícími hordami táhnoucích vojsk. Takzvaný fext nemohl být zastřelen obyčejnou kulkou, a dokonce ani jeho mrtvola údajně nepodléhala rozkladu.
V Čechách se těmto bytostem také někdy říkalo zmrzlíci.
Výkladů tohoto názvu je hned několik. Například profesor V. Machek si ve svém dodnes uznávaneém díle - etymologickém slovníku - spojuje výraz fext se slovem fest. To mělo vzniknout tažením z německého kugelfest - nezranitelný kulí. Název prý souvisí i se slovem gefroren, Fextovi se přece říkalo zmrzlík.
Původně fext nebo zmrzlík mezi nadpřirozené bytosti vůbec nepatřil. Byl to docela obyčejný člověk, který se vyznal v magii.
Existoval i přesný návod z této doby jak se stát nezranitelným. Pokud se narodilo dítě v plodovém obalu, měl se tento obal opatrně sejmout, usušit, a až dítě dosáhlo zralého věku, mělo jej nosit pod levou paží. Tak se stal člověk nezranitelným. Zabít jej bylo možné pouze skleněnou kulí nebo kolíčkem, kterým se přivazují stromky.
V literatuře věnované těmto fextům se tvrdí, že jej nebylo možné rozpoznat od normálního člověka, snad jen podle vůně, kterou vydával, a také proto, že se jeho výměšky měnily v drahé kamení. Dokonce se tradovalo že jsou Vltavíny zkamenělé fexstí výměšky. Občas se prý i našla vonící průhledná a tvarovatelná hmota, kterou nebylo možné roztrhnout a která byla zdrojem fextova života. Z této hmoty byl údajně vyroben také šém oživující golema.
Ve Vlastivědném sborníku okresu Brandýs nad Labem zmiňuje Vojtěch Mareš, že fext se už nezmarem rodí, ale že jeho mrtvola zásadně není obdobou žádné mumie. Podle jeho teorie se některé děti rodí s dvojí kůží, s vrchní tvrdou a šupinatou, a pokud se jimtato vrchní kůže ponechá, vyrostě z nich fext, který necítí bolest, hlad, zimu nebo oheň. Starší lidé v okolí Brandýsa vyprávějí, že je možné spálit jen fextovu krev.
Podle některých pověstí o fextech se jedná o menší obdobu nepřeměněného upíra. Byli to prý lidé, kteří měli dostatek obraných látek, aby se upírem nestali. Fextům nevadí žádné prostředky, kterými se podle pověstí upíři zaháněli. Fexti mají ale hodně podobné vlastnosti jako upíři např. velká inteligence, vyvinutá fyzická síla, schopnost číst myšlenky, schopnost přežít několik dní pod vodou. Narozdíl od upírů však nemají nutkání pít lidskou nebo zvířecí krev.
Fexti si prý sami určovali, kdy chtějí zemřít, ale jejich těla zůstávala zachována. Většinou vydávala i malebné vůně a jelikož byla chráněna jakýmsi obalem, nepodléhala rozkladu. Fexta v takovémto obalu prý údajně přechovávali v kostnici v Dačicích a jiný takový fext se našel v Brandýse nad Labem, kam rád jezdíval Rudolf II. Brandýský fext byl údajně nalezen při přestavbě místního zámku a jeho vonící tělo bylo prý samozřejmě umístěno do Rudolfových sbírek, kde jej zkoumali alchymisté, věřící, že fexti vypouštějí hmotu podobnou kameni mudrců.
Někdy byly uchovávány jen části takových fextů a to např. v Kostelci u Heřmanova Městce (ruka) nebo ve Vejvanovicích (dětská fextí ruka). O takových částech fextů se věřilo, že mají léčebnou moc a kousek fextova těla prý přinesl svému nemocnému otci předobraz Jiráskova F. L. Věka. Pět fextů totiž údajně vykopali mniši na Vyšehradě v místech, kde stojí čertovy kameny, a skladovali je v ruinách nad vyšehradským tunelem. Zájemci si z těchto těl mohli za určitý poplatek uloupnout kousek těla, a odnést si jej domů jako léčebný prostředek. Mniši často ukládali fexty k mumiím mnichů, aby přítomnost fextů zabránila rychlému hnilobnému procesu a současně aby fexti působili blahodárně na zdraví všech žijících mnichů v klášteře. Zajímavé je, že blahodárný vliv přítomnosti fextů se odrážel i na chuti vína. od 18. až do poloviny 19. století majitelé vinic vypláceli nemalé částky za jejich ostatky.
Hodně strašidelných příběhů o tomto stvoření se vypráví ve Vamberku, kde jsou dodnes k vidění mumifikované mrtvoly ze 17. a 18. století, uložené v místní kostelní kryptě. V této souvislosti je ovšem dlužno podotknout, že právě tato, vlivem různých náhod mumifikovaná těla se stala základem pro vznik pověstí o fextech.

Magazín záhad v roce 1999 zveřejnil ve svém čtvrtém čísle zajímavý příběh:

Vypráví se v něm o tom, že dvacátého února roku 1848 vyrazil známý básník a buřič Jan Sibina se svými přáteli, spisovatelem Vávrou Haštalským, literátem Liblinským a německým medikem Ruppertem, na pražskou Dkalku, do dnešní ulice Na Vršku, aby podle mapky, kterou Ruppert získal od svých předků, našli peníze zakopané jeho prastrýcem poblíž hrobu manželky. Peníze sice nenašli, zato vykopali pozůstatky manželky onoho prastrýce. Její šary po letech zetlely, zato její tělo vypadalo velmi zachovale. Kůže byla vláčná a tělo prý vydávalo příjemnou fialkovou vůni. Na krásnou nebožku se po jejím převozu do Prahy přišla dokonce podívat i komise vědců v čele s Františkem Palackým, ale k žádným rozumným závěrům nedošla. Bylo rozhodnuto, že budou přizvání experti z Vídne a Berlína, ale k tomu už nestačilo dojít. Dne 11. května roku 1848 vypukla pražská revoluce a krásná mrtvá baronka Gisela Griselda Ruppertová skončila na barikádě v Železné ulici. Byla totiž uložena v bedně naplněné pískem, takže nikdo netušil, jaký je skutečný obsah, a když při rozebírání barikády bylo její tělo nalezeno, nikoho ani ve snu nenapadlo, že se jedná o nebožtíka už ze sedmileté války, nikoliv o obránce barikády, a jako ostatní padlí revolučního roku 1848, ke kterým se nikdo nepřihlásil, byla pohřbena do hromadného hrobu- znovu na Skalce.

Také další pověst pochází z Polabí a je spojena z dob, kdy krajem táhli napoleonští vojáci. Francouzští kyrysníci se usídlili v Sudově Hlavnu a v místní hospodě se dozvěděli o fextovi. Jejich velitel jej z kostela dovezl na koni do hospody, a když jej chtěl odvézt zpátky, vrátil se zpátky do hospody jenom jeho kůň. Vojáci poté svého důstojníka našli na cestě do kostela už mrtvého, s otisky fextových rukou na krku, zatímco fext byl na svém obvyklém místě.

To,co jsem vám zde schrnula může dedukovat to, že fexti byli ve skutečnosti zlé a násilné bytosti. Není tomu však tak. Jejich jednání bývala většinou reakcemi na nepříliš kultivované chování lidí. Pokud někdo fexta vyrušil z jeho spánku, věšinou se dočkal pevného fextova držení, dokud se nemohl vrátit ke svému odpočinku. V Honbicích u Chrudimi se např vypráví o fextovi, který ležel v místní márnici. Mezi jeho nohy prý snesla slepice pár vajec a když je nějaká tetka chtěla sebrat, fext jí nohama sevřel ruku a nepustil, dokud tetka neslíbila přispět na svatou mši.
Jinak prý fexti nejčastěji působili jako strážní andělé a spíše se snažili lidem pomáhat.
Nejčastěji se pověsti o fextech vyskytují v Praze a ve Středočeském kraji, ale ve stejném měřítku se s nimi setkáme i ve východních Čechách a západní Moravě*. Samozřejmě takovýchto pověstí je víc i z malých městeček a vesniček, ale výskyt těchto pověstí je hodně zastoupen i na hradech Křivoklát, Žebrák, Točník a další. Existují i dokonce pověsti o vesničkách obývaných jenom fextím obyvatelstvem.


*1 : V této době byla sebevražda církví brána jako nejvyšší zločin a tak se sebevrazi pohřbívali podél hřbitovních zdí. Podle církve tito lidé neměli právo spočinout na posledním odpočinku hned vedle nich.
*2 : Západní Morava byla z našeho území nejvíce spojována s neblahými čarodějnickými procesy a tak se není čemu divit, pokud bychom tam našli více pověstí než u nás.

http://sw.gurroa.cz/uplobr/48090802015519.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.