"Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý; pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý."
Seneca

Sex ve městě, bez města..

12. srpna 2013 v 22:43 | Burgus |  Můj koutek
Jednoho odporného podvečera jsem s partou holek směřující stejnou cestou na internát nastupovala do stísněného vlaku a vše vypadalo stejně nudně jako vždy. Občas jen některá z nás něco podotkla a další dění se soustředilo na krásu přírody tam venku . Ovšem o stanici dál a zpoza trpký sluneční svit, zaregistrovala jsem přes zašpiněné vlakové okno známou tvář. "Bože, ať mě nevidí.." mnula jsem si myšlenky v kouři emocí. Při mém štěstí nastoupil do samého vagónu, kde jsem seděla, ten který mě a mého bývalého přítele svedl dohromady a také ten, kterého jsem prakticky od pěti let neviděla.

To, že jsem si přála aby mne nezaregistroval neznamenalo, že ho nechci vidět, jen měla má povaha nahnáno z prvního pozdravu. Pozdraví mě nebo ne?

Když jsme dojeli do konečné stanice Plzeň, seděla jsem k němu zády a patřičně dlouho jsem se v sedadle zdržovala. Nakonec se mi povedlo jít ke dveřím vlaku za jeho zády. Chytla jsem si kufr a připravovala se na sestup ze schodů, když v tom se na mě jeho oči obrátily. S jistotou, že mě pozdraví jsem zachraptěla. Bylo to tiché a pro mě to mělo znamenat něco jako podnítění pozdravu. Jeho hnědé oči se bez ničeho zase odvrátily. S pohledem znázorňující šok jsem vrtkavě sestupovala z vysokých vlakových schodů.

A ten den jsem zase začala přemýšlet nad minulostí mého bývalého vztahu a nad tím, jak bych byla ráda udržovala přátelství se svou bývalou známostí, která nepochybně potřebovala pomoc. Každý dělá chyby, ale uvědomění si, je bohužel za humny. A i když jsem nikdy neviděla smutnější oči než ten den (snad jen u Boženy Němcové) můžu také s chutí říct, že je škoda, že jsem nepozdravila první.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.