"Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý; pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý."
Seneca

Templáři

21. února 2012 v 14:19 |  Templáři
Je začátek 12. století. První křížová výprava byla úspěšná, Jeruzalém byl dobyt Křižáky. Město je nyní přístupné křesťanským poutníkům z celého světa. Ale jejich cesta není bezpečná. Bývají často napadáni, oloupeni a zabiti. Vrcholem toho bylo přepadení 700 poutníků, z nichž dvě stovky byly pobity. Skupina osmi francouzských rytířů v čele s Hugem de Payensem přišli k Jeruzalémskému králi, Baldwinovi II., se žádostí o povolení vytvoření řádu, který by chránil poutníky na jejich cestě do Svaté země. Král jim vyhověl a roku 1118 jim přidělil křídlo v královském paláci na Chrámové hoře (Temple mount). Již z této doby pochází první z mnoha tajemství tohoto řádu. Chrám, ve kterém sídlili, byl možná postaven přímo na rujnách biblického Šalomounova chrámu. Odtud je i jejich název - "Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu", nebo zkráceně - Templáři. Jejich pečetí se stali dva rytíři jedoucí na jednom koni - parafráze na chudobu řádu. Jejich chudoba však netrvala dlouho. Do svých služeb přijali právníka Andrého de Montbarda. S jeho pomocí začal řád v roce 1129 spadat přímo pod křesťanskou katolickou církev a jako oficiální a preferovaný charitativní řád začal dostávat peníze, území a taky mnoho mocných šlechtických synků. V roce 1139 od papeže Innocence II. obdrželi bulu Omne Datum Optimu. Ta je postavila nad zákon a tak rytíři mohli cestovat volně přes hranice, neplatili žádné daně a nepodléhali žádné autoritě kromě papeže. Následoval prudký mocenský a početní růst. S rostoucím bohatsvím si templáři mohli lehce dovolit plnoplátové zbroje, dokonce i na koně, což způsobilo, že se stali velkou pomocí v bitvách mezi křesťany a saracény. Ukázkovým příkladem budiž Bitva o Montgisard v roce 1177, kde zhruba 500 Templářů pomohla pár tisícům pěšákům a společně porazili Saladinovu armádu čítající více než 26,000 vojáků.
I když řád byl militantní, vojska nebyla velká. Členové řádu byli zavázání slibem chudoby, řád jako takový však měl obrovský majetek. Okolo 1150 začali nabízet poutníkům cestujícím do Svaté země jednu službu: Před odjezdem uložil poutník svůj veškerý majetek k templářům, dostal dokument o výši jeho majetku u templářů, a po cestě si majetek vybral zpátky. Byla to možnost, jak zanechat majetek v bezpečí, aniž by hrozilo nějaké oloupení. Tak byly položeny základy bankovnictví.
Časem, když se muslimové sjednotili a pod vedením Saladina znovudobyli Jeruzalém, začali templáři ztrácet svoje pevnosti ve Svaté zemi. Několikrát se stěhovali, do města Acru, do Limassolu na Kypru, až byli i odtud vytlačeni. Tím ztratili svoji úlohu jako ochránce poutníků a začali se zaměřovat ryze na bankovnictví. Stali se takovým "státem ve všech státech", protože do styku s tepmáři přišli lidé veli často v mnoha koutech Evropy. Ať už prací na templářské farmě, tak srkrze bankovnictví. Templáři bez vlastní země začali pomýšlet na to, že by si založili vlastní stát, jak to měli Němečtí rytíři na severu Polska nebo Špitálníci na Rhodu.
V roce 1305, papež Klement V. poslal dopisy velmistr
ům templářského řádu (Jacques de Molay) a řádu špitálníkům (Fulk de Villaret). Chtěl, aby se oba řády spojily. Pozval je do Francie, kde by se mělo diskutovat o spojení. velmistr špitálníků měl zpoždění několik měsíců, proto papež a velmistr templářů diskutovali o problémech několika templářů. Jako asistenta pozvali krále Filipa IV., který kvůli válce s Anglií dlužil vlekou částku právě řádu templářů. Jako cestu vysvobození z dluhu začal štvát církev proti templářům. V pátek 13. roku 1307 (ano, tak vznikl pátek 13.) nařídil Filip IV. uvěznění De Molaye, velmistra templářského, a několika dalších. Templáři byli nařčeni z mnohého: Od kacířství přes sexuální orgie a homosexualitu až po korupci ve finančnictví. Zkrátka ze všeho. templáři byli taky mučeni a nuceni k doznání. Například Raymond de La Fére: "Já, Raymond de La Fére, 21 let stár, přiznávám, že jsem třikrát plivl na svatý Kříž, ale jen z mé pusy a ne z mého srdce."
Papež Klement (loutka krále Filipa) dále na
řídil uvězňování templářů po celé Evropě. Ačkoliv jim později poskytl možnost se obhájit, Filip tuto možnost zrušil. Decimovaní templáři dělali mnohé kroky. Buď prchali do exkomunikovaných zemí (Skotsko, Švýcarsko), nebo se uchýlili do Portugalska, kde se templáři přejmenovali na řád Krista. Pod stálým nátlakem Filipa byl Klement nucen v roce 1312 celý Řád rozpustit. Je zajímavé, že o konci templářského řádu bylo napsáno mnoho dokumentů, však většina z nich jsou ztraceny anebo, což je pravděpodobnější, utajovány ve Vatikánských tajných archívech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 21. února 2012 v 14:20 | Reagovat

sú to zaujímavé fakty, jeden môj kamarát má templárov hrozne rád :D

2 Burgus Burgus | Web | 21. února 2012 v 14:25 | Reagovat

[1]: Nedivím se :o). Je to zajímavé téma k zamyšlení :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.